„Nepiš zamilované zprávy, když jsi naštvaný“ – i takové rady nám dali čeští žáci, když jsme si s nimi povídali o jejich životě na sociálních sítích. Za humorem se ale skrývají vážné otázky: Jak se děti na sítích vlastně cítí? Na koho se obracejí, když se něco pokazí? A co mohou udělat školy, rodiče a učitelé – aniž by převzali kontrolu? Český tým projektu ASAP naslouchal pozorně. Tady je, co jsme zjistili – a jak jsme na to reagovali.
Děti v předpubertálním věku jsou v Česku silně propojené se světem online – více než 90 % z nich vlastní chytrý telefon a během školních dnů tráví na internetu 2–4 hodiny denně. Nejčastěji používají platformy jako YouTube, WhatsApp, TikTok a Instagram. Ačkoli většina jejich online zážitků je spíše odlehčeného charakteru, objevují se i vážnější problémy: každé šesté dítě narazilo na znepokojující obsah a několik z nich popisovalo, že obdrželo nevyžádané zprávy nebo nevhodné fotografie. Přesto by se většina z nich nesvěřila dospělému. Jak to vyjádřil jeden z žáků: „Máma by z toho udělala velký problém – radši si to vyřeším sám.“
Zjištění ukázala, že děti v tomto věku touží po větší samostatnosti a často se zdráhají svěřovat dospělým. Důvody se pohybují od obav z odsouzení nebo trestu až po nechuť vyslechnout si další „kázání“. Jak řeklo jedno z dětí: „Uděláš devadesát devět věcí dobře, a stejně se mluví jen o té jedné špatně.“ Učitelé potvrdili, že když se objeví nějaký problém, bývá to často „až tři měsíce poté“ – děti se raději svěří kamarádům nebo školnímu psychologovi než rodičům. Rodiče sami přiznávají: „Někdy nemám dost trpělivosti, když si se mnou chce dítě povídat.“
Testovali jsme všech šest témat – Emoce, Komunikace, Onlife, Vzory, Autenticita a Síla otázek – v několika třídách.
V lekci Emoce se děti ponořily do světa pocitů hlouběji než jen pomocí smajlíků. Zazněla třeba tato myšlenka: „Slova jsou jako oblečení, které oblékáme ostatním – měli bychom je vybírat opatrně.“
Lekce o Vzorech přinesla dojemné momenty, když děti jmenovaly jako své vzory například „babičku“ nebo „spolužačku, která mě utěšila, když jsem plakala“ – ukazuje to, jak důležité jsou obyčejné projevy laskavosti.
V lekci Onlife děti mapovaly své digitální návyky, což vyvolalo smích i zamyšlení: „Je šílené, kolik času trávím online, aniž bych si to uvědomovala.“
Učitelé ocenili připravenost a přehlednost lekcí. Jeden z nich poznamenal: „Jsou to aktivity, které mohu hned použít, aniž bych musel složitě plánovat – a opravdu děti přimějí přemýšlet.“
Místo vytváření nové lekce naš tým připravil kompletní plány aktivit ke všem šesti vzdělávacím lekcím, pečlivě přizpůsobené českému školnímu prostředí. Každý plán obsahuje:
Tento přístup vycházel přímo ze zpětné vazby od učitelů:
„Nepotřebujeme další teorii – potřebujeme něco, co můžeme vzít a rovnou použít.“
Během workshopu na téma Emoce děti vytvářely pracovní listy s „moudrými radami do života“. Některé perly:
„Nikdy nejez tablety do myčky.“
„Vždycky si vezmi s sebou toaleťák.“
„Nikdy nepiš své lásce, když jsi naštvaný.“
Jejich upřímnost a smysl pro humor nám připomněly, že i digitální vzdělávání je nejlepší, když je lidské, opravdové – a s kapkou hravosti.
Naše zjištění jasně ukázala jedno: děti nepotřebují více kontroly, ale více porozumění. Když zavádíme program ASAP do školních tříd, zveme školy i rodiny, aby společně s dětmi vytvořily prostředí otevřenosti, bezpečí a vzájemné důvěry. Digitální pohoda totiž nevzniká sama – opírá se o spolupráci tří rovnocenných hráčů: dětí, rodičů a školy.
Na tomto partnerském projektu spolupracují organizace z Itálie, Chorvatska, České republiky, Portugalska a Slovinska:
Fondazione Politecnico di Milano (Itálie – koordinátor)
COFAC (Portugalsko)
DOBA(Slovinsko)
DKMK (Chorvatsko)
Istituto Comprensivo Statale Via Bologna in Bresso (Itálie)
Le Nius (Itálie)
Pepita ONLUS (Itálie)
Spolek rodičů při ZŠ Dobrá Voda se zapojil do projektu jako přidružený partner. Jeho hlavní rolí je podílet se na tvorbě a testování aktivit určených rodičům, které mají podpořit otevřenou komunikaci s dětmi o digitálním světě a posílit jejich kompetence v oblasti mediální výchovy. Díky úzkému kontaktu se školním prostředím a místní komunitou přináší Spolek rodičů cenný pohled na potřeby rodin a pomáhá přizpůsobit výstupy projektu každodenní realitě školního života.